Reklama
 
Blog | Michal Vozobule

Jak plzeňská koalice (ne)rozhoduje na základě výsledků referenda

Ve čtvrtek 25. 4. 2013 plzeňské zastupitelstvo již na svém čtvrtém zasedání v řadě probíralo postup města v otázce obchodního domu Corso. Občané Plzně mu totiž v lednovém referendu přikázali podniknout „bezodkladně všechny kroky“ k zastavení stavby obřího obchodního centra na místě bývalého DK Inwest. Prozatímní výsledek? Nula? Výhledy? Stejné… Není špatné si zrekapitulovat celý průběh jednání zastupitelstva v této kauze. Předem upozorňuji veškeré škarohlídy, že se jedná o pohled více než subjektivní (viz závěr).

Zastupitelstvo I. (leden 2013): Právníci nám poradí

Plzeňská vládnoucí koalice ODS a ČSSD evidentně vůbec nepočítala s tím, že by referendum bylo platné a pokud ano, tak, že se lidé proti obchodnímu centru nevysloví. Jinak není možné pochopit fakt, že na to plzeňská rada nebyla prakticky vůbec připravená. Proto se teprve na lednovém zasedání zastupitelstva pod tlakem zmatku z výsledku, času a zejména klubu ČSSD, který nasadil strategii „milionu různých drobných krůčků, které do příštích voleb nepovedou k žádnému cíli“ (část ODS nadšeně přikyvovala, že jí přijdou konkrétní návrhy příliš prudké), začalo připravovat výběr právní kanceláře a zadání pro ni. Volání po renomované advokátní kanceláři vyřešil náměstek primátora a plzeňský předseda ČSSD Martin Zrzavecký po svém, vybral po několika nepříliš jasných konzultacích firmu s několika málo zaměstnanci a nepříliš vysokým pojištěním. Tím uplynul první měsíc.

 

Reklama

Zastupitelstvo II. (únor 2013): Nežeňte nás do neštěstí

Opozice začíná upozorňovat na to, že by bylo opravdu potřeba začít konat kroky ve smyslu výsledků referenda. Vedení má přece k dispozici úřad se šesti sty zaměstnanci a možnost využití nejrůznějších externích služeb. Reakce? Náznak obvinění, že chtějí opozičníci účelově vše uspěchat, aby město platilo investorovi velké odškodné. Kritika výběru kanceláře? Zvážíme oponentní posudek. Ale pozor každé vyjádření musíme podrobit přísnému zkoumání právních zástupců, riziko je riziko. Začínají se objevovat kverulantské názory, že přece je sporné, zda nás vůbec referendum může k něčemu přinutit, když máme své vlastní vědomí a svědomí. I nejzarytější přívrženci principu referend z řad ČSSD začínají brblat, že referendum ano, ale pouze tehdy určí-li oni sami otázku, protože pouze tehdy bude referendum rozumné a pro lidi, jinak ne. Někteří občanští demokraté znovu opakují tezi o zmatených důchodcích hromadně podepisujících archy požadující referendum. Vždyť ti lidé nevěděli, co podepisují!

 

Zastupitelstvo III. (březen 2013): Postup podle právní analýzy není možné přece uspěchat

Výsledky právní analýzy jsou nečekaně předány. Manévry s tímto materiálem připomínaly manipulaci s jaderným arsenálem. Opatrně, opatrně, opatrně a hlavně vše proti podpisu. Materiál má několik desítek stran a neodpovídá na všechny klíčové otázky. Přináší mimo jiné objevný výklad prokletého pojmu „obchodní zařízení“, který je obsažen v otázce referenda. „Obchodní“ je to, co obsahuje obchod a „zařízení“ je prostě zařízení. A dohromady? To právní řád ČR nezná. Zvyšuje se však také nervozita zejména sociálních demokratů, z analýzy totiž vyplývá, že můžeme být stíhaní i v případě, že nikdy nijak nerozhodneme. To je zásadní zásah do plánované strategie. Do debaty se vloudil duch nebezpečí trestního stíhání jednotlivých zastupitelů, rozprava se stáčí tímto směrem. Pohled některých zastupitelů teď vede do peněženek a bankovních kont. Můžu si já vůbec dovolit najmout právníka? Někteří následně své osobní advokáty i oslovují. Tak jen opatrně, aby to tak nedopadlo. Reálně začíná hrozit, že se sál zastupitelstva bude při projednávání bodů týkajících se OC Corso pravidelně vyprazdňovat. Hrozí nekonečné fronty před toaletami. Když musíš, tak musíš. Tak dobře necháme udělat oponentní právní posudek.

 

Zastupitelstvo IV. (duben 2013): Staví se snad? Nestaví! Tak co…

Zatímco minule převládly obavy o samotnou bezúhonnost jednotlivých zastupitelů jednajících v této otázce, tentokrát bylo hlavním mottem prohlášení v duchu teze „nestaví se? Nestaví… tak co.“ Takže výsledek, který referendum požaduje, se tedy naplňuje. Opozice opět apeluje na vedení, aby připravilo jasné kroky ke schválení, které by vedly k naplnění výsledků referenda. Žádné takový prý ale nejsou. Vlastně ano, schvalme vypsání ideové architektonicko-urbanistické soutěže, vlastně té, kterou jsme před dvěma lety společnými silami zrušili. Ale pozor, jenom záměr vyhlášení soutěže a ještě k tomu s kontrolním termínem 31. 12. 2013. A ještě navíc nechť je podkladem pro územní plán, který má být přijat někdy v roce 2016. Většině tak spadl kámen ze srdce, neuspěcháme to! A kde je ta oponentní právní analýza? Pardon, to jsme nestihli! A doplnění té původní podle požadavku zastupitelů? Pardon, to jsme nepochopili, že máme udělat. Sejdeme se za měsíc, ale je otázka, zda tak rychle všichni ti právníci budou konat.

Jo, mimochodem jsme se konečně dokázali sejít s investorem. Kdy? Už včera. Výsledek? Nabídka na odkup pozemků ve výši 1,4 miliardy. To probereme příště…

 

Tragikomické divadlo

Aby to nebylo špatně pochopeno. Jsem členem tohoto zastupitelského sboru, takže se mi tyto řádky nepíšou úplně lehce, ale jsou zkratkou, která ukazuje hlavní aspekty tragikomického příběhu vypořádávání se s referendem. Některé pevné předpoklady se v hlavách mnohých zastupitelů natolik uhnízdily, že se debata o těchto výsledcích stává čím dál víc bezvýchodnou, v kruhu se točící a marnou. Ale aby mi bylo dobře rozuměno. Nechci, aby město dělalo iracionální kroky vedoucí k nějakým obrovským škodám. Chci jen, abychom se dobrali jasných kroků, které splní výsledky referenda a nebudou tak iracionální, aby zavdaly prostor pro placení nějaké škody investorovi. Hlavně si totiž myslím, že kde je vůle, tam je i cesta. Tady vůle zatím zjevně chybí.

Podpisem zastupitelského slibu jsme ale všichni potvrdili, že budeme dodržovat zákony České republiky a mezi těmito zákony prostě zákon o místním referendu je, ať se to někomu líbí, nebo ne. Složitost situace vychází samozřejmě i z faktu, že drtivá většina pozemků pod potenciální stavbou obchodního centra je v rukou soukromého investora a jeho práva také nejsou zanedbatelná, což je samozřejmě v pořádku. Vedle toho není možné zapomenout ani na odpovědnost vedení města. Urbanistická koncepce Plzně je dlouhodobě zanedbávána, na takto cenná území neexistují jasná pravidla, a občané tak mimořádným zákonným prostředkem reagovali na fakt, že město podle nich tuto lokalitu proti obrovskému obchodnímu zařízení neuchránilo. Dalo tak příležitost zastupitelstvu města podobné chyby neopakovat.

Suma sumárum strategie úplné ignorace referenda jako nejracionálnějšího postupu a iracionálního panického strachu z potenciálních škod, které v tuto chvíli zachvátily velkou část zastupitelstva, vedou zatím k absolutní paralýze, která může skončit velkou ostudou pro město Plzeň. A to by jeho zastupitelstvo přece nemělo dopustit.

Občané hlasující pro zabránění výstavby obchodního centra totiž tvoří 2/3 množství voličů, kteří přišli k posledním komunálním volbám. ODS a ČSSD, tedy koalici vedoucí Plzeň, volilo přibližně 23 600 voličů, což jsou opět 2/3 tentokrát těch, kteří hlasovali proti stavbě centra. Legitimita výsledku referenda je tudíž o dost vyšší než legitimita vládnoucí koalice. Neuvádím ta čísla z populistických důvodů, jak jsem někdy obviňován, ale z důvodů čistě matematických a statistických. Dokreslují celou situaci a ukazují, s jak silným názorem a důvěrou Plzeňanů městské zastupitelstvo v tuto chvíli operuje.

Tak uvidíme, třeba se to v květnu pohne.