Je zřejmé, že taková cyklojízda uvnitř areálu by mohla znamenat potenciální kolizi s pobíhajícími dětmi, kočárky tlačenými šťastnými matkami (či otci) nebo školní skupinou semknutou zástupem dvojic držících se za ruku. V neposlední řadě by se pak nemusela vyplatil prudká jízda dolů z Vinic kolem tygřího výběhu, kdy každá nerovnost, banánová slupka odhozená sytou opicí, popřípadě prudká zatáčka znamená jistojistý pád do tygřích spárů. Ošetřovatelé by pak vyjma jistě nepříjemného vyšetřování celé události, museli řešit tygří zažívací potíže po pozření helmy, cyklistického dresu nebo obtažených kalhot, o civilních cyklistech nemluvě. Proto je třeba nechat kolo venku. Ale kde?
Vše tak vypadalo jako výborný plán. V rámci rozvoje ZOO postavíme před ředitelstvím parkoviště (60 míst pro auta a tři pro autobusy) a vedle něj přístřešky pro kola, do kterých umístíme stojany. Celkem 180. „Podobná věc cyklistům v zoo zcela chyběla,“ vysílá Český rozhlas Plzeň a píší i mnohá další média. A co je na celé věci nejlepší? Zaplatí to ze tří čtvrtin Evropská unie. Ideální. Píše se říjen 2006.
Již po otevření této jistě bohulibé stavby by obzvláště rýpavého návštěvníka při pohledu na ony „přístřešky“ napadlo, že vypadají spíš jako garáže… Ale co, nemají vrata a stojany se jenom blyští. Čas plyne, peníze z evropské dotace dorazily a co víc, skončila i udržitelnost projektu. Najednou téměř polovina přístřešků získává pevná, uzamykatelná vrata a v druhé části se pomalu ale jistě usídlují různé automobily, které postupně zakryjí všechny dosud nainstalované stojany na kola. Jen cedule na jednom ze sloupků sedmi nyní již garáží hlásá, že vše bylo spolufinancováno Evropskou unií. Záhadná metamorfóza z evropské idylky v plzeňskou realitu je dokonána.
Pardon, ještě ne. Je potřeba vyvěsit několik papírových cedulek:
Tak.
